Výchova? Myslím, že v tomhle ohledu se většina cest rozchází, dokonce je spousta lidí, kteří jsou nepříčetní, když ten druhý vychovává jinak. Moc dobře tady toto znám, protože to denně vidím na sociálních sítích jak se jedna maminka pouští do té druhé. Já nikomu nic neberu, nevyčítám a upřímně mi je jedno jak si děti vychovávají, pokud tedy se nepouští do mé výchovy. Jo občas mi to taky rve srdce, že bych to udělala jinak, ale nejsou to mé děti, není to má starost.
Rozdělíme si to na skupiny:
Typ A – maminky jako naše maminky
Typ B – bio maminky
A) To jsem zrovna já ten typ, kdy mé dítě může jíst v podstatě cokoliv a nemá žádné omezení (samozřejmě se zbytečně nepřejídá). Přijde si samo na to, co mu chutná a co ne. Co se týče výchovy, tak já jsem zrovna také typ A, protože když je to až příliš, tak mé dítě dostane na zadek. Já osobně si po sobě nenechám štěkat 3letým dítětem. Chápu, že i děti mají takovou tu dětskou pubertu a taky dost zkouší, ale co je moc to je moc. Nejsem zase ten typ, že bych dítě mlátila za každým, co udělá nebo řekne špatně. Zkoušíme to po dobrém, když to nejde tak se počítá, ale když se napočítá do tří a není očekávaný výkon, tak na zadek dostane. Musím si teda zaklepat, že počítání do tří u nás zatím funguje dost. Ale jsou chvíle odsekávání, kdy počítání je zbytečné a k ničemu.
B) Tento typ určitě nejsem. Některé maminky musí mít pro své děti vše bio, nemůžou být mezi zvířaty, mají přehnanou hygienu a dle mého jsou to většinou rozmazlené děti, které mají naprosto všechno a to buď vyřváním nebo vztekáním. Jak říkám, nestarám se o druhé, jak si kdo vychová je jen jeho věc. Já to jenom nechápu proč některé maminky jsou takové jaké jsou. Co se jedná včetně stravy to mi nepřijde nijak zvláštní, ale spíš když vidím jak dítě (ve věku, kdy to zvládne) neumí poděkovat, poprosit a stejně to dostane, tak mi to přijde neslušné. A když už jsou některé maminky takové, že si potrpí na jídle, přehnané hygieně atd. tak nepochopím proč neučí děti vychování jako takovému.
Neříkám, že mé děti jsou dokonalé, ale nějaké to vychování mají. Má 3letá dcera umí děkovat i prosit a dokonce má roční dcera umí totéž. Někdy jsou naprosto zlaté, někdy mají své chvíle, ale snažím se to hned řešit, protože nechci vyjít na veřejnost, aby po mě mé třeba roční dítě křičelo. No a taky věřím, že to s dětmi někdy není úplně jednoduché, ale když se chce, tak jde všechno. Nejdůležitější jak pro maminky typu A či B, tak si myslím, že je vychování slušnosti a ke slušnosti musíme vést děti už od malička (žádným donucováním).