Stařecká demence nebo Alzheimerova choroba jsou bezesporu největšími problémy starých lidí. Dalo by se říci, že těmito zákeřnými nemocemi trpí všichni zúčastnění. Zejména, pokud je snahou blízkých postarat s o svého nemocného, který se doslova mění před očima. Začíná to docela nevině.
o Sem tam se něco zapomene nebo se dají věci na nesprávné místo.
o To může být ještě i docela vtipné.
Humor ale každého přejde ve chvíli, kdy nás náš blízký přestává poznávat a chová se k nám jako k cizímu člověku. Nebo také jako k někomu, koho znal ve svém mládí. Není také výjimečné, když se z laskavé a milé osoby stane člověk naplněný zlostí a nenávistí. Není to ale jeho pravá osobnost, co z něho dští zlost, je to právě jeho nemoc. Je zajímavé, že podobné projevy ve speciálních domovech nejsou vůbec častým jevem. Naopak. Téměř neexistují. Je to naprosto logické.
o Domovy, které se specializují na klienty s Alzheimerovou chorobou, vědí, jak se svými svěřenci pracovat a jak s nimi jednat.
o Snahou těchto domovů je uchovat nemocnému co nejvíce dovedností a pomoci mu vést co nejdéle co nejkvalitnější život.
Zachování důstojnosti
Soběstačnost je jednou z nejdůležitějších záležitostí. Člověk, který má pokročilou fázi Alzheimerovy choroby nebo stařecké demence, je většinou zmatený a zoufalý, protože svět kolem sebe nepoznává. Speciální centra poskytují zázemí, ve kterém se nemocní cítí naprosto bezpečně. Kromě toho je jim tu poskytována opravdu nepřetržitá péče. V domácích podmínkách by byla takováto služba opravdu velice vysilující. Jistě znáte případy ze svého okolí, kdy potomek pečoval o své nemocné rodiče a sám na to pak zdravotně doplatil.
Není tedy lepší cestou svěřit milovanou osobu do rukou opravdových odborníků a být častým a vítaným návštěvníkem?